I když má každý člověk mozek, ne každý může být vědec. Vědec je totiž přece jenom ten, kdo má nejen mozek, ale přímo skvělý mozek. Nebo ještě líp geniální mozek. Jenom ten, komu to pálí, přece přijde na něco, na co nikdo jiný nepřišel za dlouhé věky lidstva, a čím víc toho lidi znají, tím těžší je přijít s něčím novým. A tak se musí obvykle dlouho a pilně studovat a pak ještě takový člověk potřebuje invenci. A nejenom to. Pak musí být to, co takový člověk vymýšlí, taky k něčemu, musí to pro lidi něco znamenat. Jinak je někdo takový sice chytrá hlava, které ale nikdo nedá na výzkum ani korunu. A bez peněz se věda provozovat nedá, ani kdyby někdo moc chtěl. Ve vědě je teda možná docela dost povolaných, ale jen málo vyvolených. Chce to mít hlavu i dokonalé zázemí. A taky hodně velkou dávku štěstí, aby taková věda skutečně byla někomu přínosná, aby se vyplatila.
A v jakém oboru se věda uplatňuje? To je vlastně docela jedno. Užitečná může být tam i onde, může se týkat humanitní i technické branže, může se zabývat přírodou, technikou, zvířaty i lidmi, chemií, fyzikou, a to ještě není ani zdaleka všechno. Všude se hodí, když lidi dokážou něco líp než dřív, a to právě věda nabízí. A když se nad tím zamyslíme, věda, která je tu od nepaměti, už nám lidem toho poskytla opravdu hodně. Skoro všechno kolem nás lidi někdy v minulosti neznali, a dnes to znají jenom proto, že to pro ně nějaký vědec vymyslel.
A věda je teda dobrá věc. Ale jenom někdy. Někdy taky může vědomě nebo mimochodem i škodit. Podle toho, co se vymyslí a jak to lidi využijí. Dala nám třeba možnost létat raketami do vesmíru, ale taky dala lidstvu možnost se raketami zabíjet, dala nám léky, které ale někdy pomáhají a někdy naopak škodí nebo jsou zneužívané a tak. Věda je teda určitě poněkud sporná záležitost. Ale přesto je dobře, že je. Jinak bychom se my lidé pořád ještě houpali někde ve větvích stromů.